Pre-halfmaraton
A doprčic, je tydeň před hromadnu sebevraždu. Že ja sem se na to nechal zviklat. Nuž co, trenink je třeba, bo esli budu chcet jit na sportovní trilogie - triatlonky, kajsyk se musi začnut. Načasovane to mam fakt luksusně. Misto abych už běžecky střydal hnáty po Praglu v parku (bez baloňaku, nejsu uchylak), ladil formu, teda spiš ju hledal, sedim na řiti a bucham do černych štverečku přyspjevek do rubryky. Kolena su po včerajšim patečním plese ve stavu nepřipomínajícím součást mého těla, lytka z valčíku, walzu a dalších společenskych tulících se tanečků ztvrdlé jak játra po dvouroční nevrending pařbě a nalada na dvacet kiláků v monterkach na bodu mrazu. Kolena su jakesyk posr... jedno je inči než to druhe. Nemyslim, leve a prave, ale tak nějak to neštymuje velikostně. Asi maju bordel na poště, neva. Do akce Z nebo P, to je fuk, prostě do D+7 nezbyva mnoho času, každy den v hospodě, kecky na běhání obydlene pavukama, trencle rozežrate molama, aspoň čapica, jak bude padat sníh, je celá neporušena. Darovana. S bambulu. Mam ju moc rad. S kečupem. Haha
A esli to přežiju, najdete v rubryce aj Post-halfmaraton. Musim ty zažitky pak ze sebe dostat.
